Každý člověk má rád. Rád něco, něco se souvztažností k něčemu. „Mám rád ranní kávu“. „Mám rád svého partnera“. „Mám rád jízdu na kole“. Stav je ponechán a bez informace něco k něčemu, můžeme cítit, mít dobrý pocit, vyšší emoci. Pokud je ponechán pouze stav i bez citů a emocí, lze si uvědomit stav, který tvoří bytost. Lze popsat snad jako neutrální stav, kreativní stav, stav klidu, harmonie, lásky.
Tento stav se prolíná životem, jelikož život je procesem vycházejícím z tohoto stavu. Stav, který se prolíná vší kreativitou, stvořením, stav, který ponechaný bez informací, bez toho, co není v absolutní harmonii je v jednotě, jelikož tento stav je stejný, ponechaný bez individuality. Stav který se prolíná i vším v disharmonii, jelikož jakákoli existující disharmonie má svůj harmonický potenciál. Stav, který nemá žádné zpoždění, jelikož „je“.
Duch, multidimenzionální mysl informačního uzle projevující se v labyrintech informačních mřížek, v procesu astrálního šumění, je stále procesem, kterým se absolutně prolíná tento stav. A tak jakoukoli frekvenci, jakoukoli vibraci základních duchovních částeček lze spatřit v harmonii. Vždy lze najít vyrovnanost.
Mentální úrovně ducha, i s anténou svého labyrintu, mohou najít tento stav kdekoli, kdykoli, jakkoli, bez ohledu na náladu, děj, synchronicitu i singularitu. Stav nemá zpoždění, nemusí se k němu nijak dojít. Stav je. Stav je stále přítomen, v prožívané realitě, ve snu, před narozením, po smrti, kdykoli, kdekoli, jakkoli.
Žijeme v myšlenkovém světě
Žijeme v myšlenkovém světě. A to za jakýchkoli úhlů se na to díváme. Vše je myšlenka, vše jsou informace a to včetně informací, které nám přijdou skrze naše smysly. Myšlenka, která vychází ze situace v astrálním světě spjatá se základními vesmírnými principy a stavem 0. Myšlenky jsou v základu malé duchovní částečky, vibrujícími různou frekvencí (kapitola č. 1). Nic není náhodné, vše jsou navazující akce a reakce, které se mohou zrcadlit mnoha způsoby.
Myšlenka je představa na květinu, naše úvaha o květině, i samotná květina v našem světě, její stav a změna je myšlenka. To co nás přesvědčuje, že květina není naší myšlenkou, je myšlenka. A přes to, květina, kterou pomocí našich smyslů vnímáme ve vnějším světě, utrhneme ji, přičichneme k ní, má jinou informační podstatu než naše představa o květině.
Láska je Vědomí, ve Vesmíru jako galaxie s osou vědomí uprostřed (vertikální osa kapitola č. 1.3).
Vše mimo stav je myšlenka, vše mimo stav jsou informace.
Lepší nálada = vyšší a světlejší patro labyrintu → lepší přehled
Mysl člověka (proces informací ducha duše na úrovni jedné z realit) není informačním uzlem, který by se s akcemi a reakcemi v informačním rozhraní úrovní realit vyrovnával jen tak náhodně. V informačním rozhraní je mnoho pater a mnoho informačních uzlů, které informační proudy ovlivňují. Člověk v zrcadlení “Světa” mentálně operuje na mnoha patrech informační mřížky (duch duše procesuje informace na všech frekvenčních úrovních, kde se projevuje duše), i když o tom nemusí vědět. Dle své nálady a rozpoložení se napojuje více či méně v čase (čas = změna stavu informací), na více či méně harmonické informační proudy, jakoby přehazoval stanice rádia. A tak zrcadlení nápadů, myšlenek a podnětů mysli, které duch “interaktuje v celkové mřížce”, ovlivňují právě tato napojení, která člověk nemusí (ale může) vnímat. Pro to, aby člověk poslouchal vyšší stanice rádia, je třeba stav mysli více vyrovnat a odpojit od nežádoucích vlivů. Tím dojde ke zvýšení nálady, ať již vědomě či nevědomě.
Obrázek znázorňuje, mnoho pater informační mřížky (viz. kapitola 5.4.), kde s akcemi a reakcemi operuje mnoho duchovních úrovní. Polarity pak jsou vyrovnány (duchem) skrze myšlení nebo děje, které se v realitách dějí (singularita akcí a reakcí v pojetí ducha duše). Vnitřní pocity a nálady a jiné odrazy nesou informace z dalších úrovní realit projevu duše. Vyrovnanost (harmonie) polarit mentálně dostává člověka skrze tyto úrovně až k duševnímu stavu 0 (kapitola 4.2, 5.5).
Akce a reakce informací všech projevů se v dimenzích formují do informačních mřížek „Labyrintů“.
Ty mohou být zrcadleny ve světech.
Vnímání zrnění duchovních částic přes zrcadlo
Mysl je multidimenzionální, a člověk vnímá svou náladu jako zaměření se na určitou svou myšlenkovou hladinu (frekvenčně vyšší nebo nižší), ačkoli ostatní hladiny jsou stále v dané teď součástí mysli. Nálada, vibrační úroveň, kterou člověk vnímá, může být vnímána celkově, tedy člověk může vnímat i ostatní nálady své mysli, v zrcadlení informační mřížky světa projevu člověka, i mimo něj. Mentální úroveň, mysl člověka v projevu světa, je jako anténa vždy napojená dle své nálady, na určitou frekvenci, tedy vnímá určitou informační mřížku této frekvence, ačkoli člověku se zrcadlí realita “Světa”.
Je nutné pochopit vztah mezi:
- hustotou vibrací (kapitola č. II)
- naladěním “antény” mysli člověka v projevu světa na určitou vibrační úroveň (obr. č. 22, 27, 28), i když člověk vnímá i celkově všechny nálady své mysli (všechny vibrační úrovně svého ducha
- přijímanými informacemi, se kterými duch musí operovat v zrcadlení mentální úrovně
Zrnění světlých, tmavých, šedých částeček je odráženo k duchovi duše více vyváženými nebo méně nevyváženými polaritami. Myšlení je dáno v celém informačním poli těmito akcemi a reakcemi, “polaritním zrněním”. Vědomí (“já jsem”) odráží v mysli takové zrnka, které jsou v souladu s vibrací působení jeho elektromagnetického pole. Při zcela vědomém stavu jsou informace vyrovnávány ideálním způsobem “od” a “k” duši (vědomí). Pokud člověk vnímá nižší “náladu”, anténa mentální úrovně mysli je naladěná na nižší frekvenci, kde duch vyrovnává polarity dále od osy 0 (kapitola I; obrázek č. 1), než ve vyšší náladě (ve vyšší frekvenci, vyšší myšlenkové úrovni), kde duch vyrovnává polarity blíže k ose 0 (kapitola č. 1.2, 1.3, 1.4).
Opět zde platí, že vyrovnanost, harmonie polarit, mentálně dostává člověka skrze duchovní úrovně až ke stavu 0, i když člověk je již součástí stavu 0 a může vnímat všechny své nálady.
Zrnění informací mysli
Do více vyrovnané mysli se odráží světlé informační částečky zrnění, do méně vyvážené mysli se odráží i nevyrovnané informační částečky s disharmoniemi. Průběh myšlenek a fungování mysli je pak odrazem stavem napojení mysli na toto zrnění, tedy stavem nálady (frekvence) mentální úrovně. Lze si to představit tak, že divák v prostředí zrnícího se prostředí je lépe či hůře naladěn, tedy chvilkově se soustředí na světlejší nebo méně světlé (disharmonické) informační částečky astrálního světa (aniž by o tom spící mentální úroveň věděla). Naladění mysli mentální úrovně tedy přeskakuje na škále frekvenčních pater (vibračních úrovní viz. předchozí obrázek). Může se tedy měnit vnímání zaměření mysli mentální úrovně na patra labyrintů (obrázek předchozí), na které se anténa mysli mentální úrovně zaměřuje (které aktuálně vnímá, i když mentální úroveň je součástí všech myšlenkových úrovní svého ducha). Pokud je člověk dobře naladěn, prostě si méně frekvenčních informačních proudů/dějů a situací, nevšímá (i když je může vnímat). V případě, že si mentální úroveň udrží soudržnost svého informačního pole, nenechá se ani ovlivnit informacemi z pater nižších a vtáhnout se tak do akcí a reakcí nižších úrovní. Pokud se „dějí“ ve vnějším sdíleném prostředí i ve vnitřním sdíleném prostředí simultární akce a reakce, které mají nižší vibraci, člověk tak může zůstat v proudu akcí a reakcí vyšších (své vyšší myšlenkové úrovně), i když myšlenkové proudy s nižší vibrací proudí kolem antény mentální úrovně. Je to jakoby mentální úroveň zůstala ve světlejším šumění svého ducha (elektromagnetického pole) i když šuměním projevu dané situace, prochází šumění s nižší vibrací, které může být projeveno i ve vnějším světě (vnější a vnitřní svět je mimo projev jednotný).
Pokud v mapě mysli mentální úrovně (ve vlastní mřížce tvořící mentální úroveň, osobnost a charakter) existuje nějaký blok, projevující se například strachem z něčeho, v astrálním světě jde o nevyrovnanou část mysli, v nižší vibraci (celkově snižující stav frekvence mysli). Znázorněné to vypadá, jakoby takovéto blokace a paradigmata byli částečky více tmavé a naopak části mysli (synapse, vzpomínky na osoby, situace i věci) co máme rádi, jsou naopak napojené na světlé částice. Neutrální stav mysli (běžný postoj) je pak orientován dle napojení na ducha duše. Pokud bychom si tak znázornili mysl jako obrázek (s veškerými synapsemi, vzpomínkami, poznáním atd), dostali bychom takovouto zrnitou mapu. V moment, kdy by byli disharmonické tmavší částice odblokovány (vyrovnány +a-), prosvětlili by se a celkový stav “obrázku” by byl více světlý. Zvýšili by se tak frekvence mysli, “nálada”. Rozšířilo by se vědomí a dosah labyrintu na vyšší úrovni (viz. kapitola č. VII). V prostředí nevyrovnaných polarit se tak může plně pohybovat vyrovnaný duch (mysl), který zůstává napojen na více frekvenční částice v astrálním zrnění (zůstává tak naladěn na více frekvenční stanice rádia, přičemž nízko frekvenční neposlouchá).
Duch duše operuje ku harmonizaci základních duchovních částic ve frekvenci, kde se pohybuje. Směrem od duše, od vědomí, harmonizuje polarity (kapitola 5.2.). Mysl tak jedná v informačních proudech (v myšlenkových úrovních) ducha duše a nenechá se unášet nižšími myšlenkovými proudy a podněty z jiných úrovní. Člověk prostě sleduje takové zrnění, které je nejvíce v souladu s láskou.
Problém u “spící” mysli (viz. kapitola 5.1 z pohledu frekvencí)
U “spícího” člověka je problém, že napojení (tedy to, jaké stanice rádia poslouchá) nevnímá, je tudíž odkázán na řízení/vedení svým duchem v úrovni zrcadlení “Světa” a práci s myslí na úrovni myšlenek a vztahů mentální úrovně (člověk „spící“ i „nespící“ je vždy vědomá bytost lásky). Lidé ve “spícím” stavu”, fungují na základě zrcadlení na určité vyrovnané frekvenci (současná frekvence Země). Skrze multidimenzionální informační uzel, skrze mysl, pak vstupují do takového vyrovnaného pole informace, které nejsou v souladu s vysokými frekvencemi Ducha. Takovéto napojení nižších vibrací by při otevřené a vědomé mysli nemohli do vyrovnaného pole vstoupit (pokud mentální úroveň neví, jaké stanice rádia poslouchá, jen těžko je může vědomě přeladit). Pokud bychom pak brali informační uzel mentální úrovně jako anténu ladící stanice rádia, jednoduše by došlo z pohledu člověka o odpojení těch stanic, které nejsou v souladu s láskou (anténa mysli by byla naladěna pouze na duši a ducha duše). Jiná napojení (které spící člověk nevnímá), jsou nyní vyrovnávána duševními akcemi ducha v nevědomém stavu mysli, nebo-li napojeními z vyšších klapek úrovně duše, přes informace a myšlenky v mysli.
Frekvenční stav mysli se projevuje náladou. Pro lidi tak zrcadlení vysokých frekvencí může vypadat jako radost; zaujetí a vedení intuicí; vášeň k něčemu, co děláme rádi; klidový stav. Naopak jakmile čelíme mnoha polaritám, tedy nevyrovnanému stavu, který doprovází příslušné energie, dostáváme se do stavu nižších frekvencí, což může vypadat jako stres, rozčílení, dumání a přemýšlení; aj.
Celková situace celkové mysli na Zemi
Mnoho lidí, mnoho duchů, je mnoho informačních proudů v mnoha myslích, tedy v mnoha informačních uzlech. Někdo má skvělou náladu, někdo “normální”, někdo je skleslý, někdo naštvaný. V informační mřížce se informační pole duchů vzájemně ovlivňují, pokud si mentální úroveň neuvědomuje vlastní informační pole, vlastní duchovní podstatu a funkčnost mysli. Informační pole duchů se mohou i vzájemně harmonizovat v souladu s láskou, za předpokladu, že je toto vyrovnávání vědomé a bezištné. Vyrovnávají se i polarity tedy informace v mřížce v jednotném rytmu, který může i nemusí být manifestován v realitě Světa. Pro jednoduché představení, informace v myslích, myšlenky, nápady, podněty a doprovázející pocity ducha, ovlivňují sdílený rytmus informací a frekvenční rozhraní informačního pole, přičemž spící člověk ve Světě toto vyrovnávání a celkové ovlivňování nevnímá. Každý děj, každá informace, souvztažnost a situace má svou frekvenci (energii), která může být harmonizována, pro zvýšení frekvence. To se děje u jednotlivců, u rodin, i v celé společnosti (právě proto je tak důležité mít správný postoj při přijímání informací).
Pozn.: Rostliny jsou absolutně naladěny na neutrální energii země, v podstatě můžeme říci, že informačně naplňují plně jednotu s vědomím Země/vědomím přírody jako centra O. Zvířata mají vlastní mysl, tedy vlastní vůli, přičemž zůstávají povětšinou naladěni na celek (vědomou součást).
Nejzásadnější v této situaci je zůstat vědomě napojený vší Lásku co existuje, tedy na úroveň Lásky Existence, její vědomí a Ducha. Z této podstaty vychází duše i duch, který je opět součástí mysli a člověka. Není možné aby člověk v nevědomém, polovědomém nebo poloduchovním stavu a začínající podněty v mysli i odkud přichází, zvládal průchod
duálním vesmírem bez plného vědomého napojení na Lásku Existence. Jakmile k tomuto vědomě dochází a vůlí si člověk, jako již duševní duch vědomě toto zesílí a udrží, je již jedno, jaké duchovní informace se snaží mysl ovlivnit, jelikož člověk se i vědomě stává součástí nejsilnější síly existence. Člověk si v takovém stavu dokáže udržet vlastní
informační pole a nenechá mysl ovlivňovat jinými duchovními podněty.
Napojení na sebe je základ a po té postupné zvědomění celé své bytosti
Netřeba z pohledu člověka porozumět funkčnosti mysli zprvu. Zprvu je nutné napojit se vědomě na úplný základ své existence, kde není myšlenka, ale je to bodem, ze kterého veškeré vnímání vychází. Tím bodem je láska. Z vědomí je vše odráženo. Z vědomí plyne vůle. Je nutné si uvědomit opravdovou svou existenci bez “já”, bez osobnosti, charakteru, a myšlenkových schémat. Tam, kde je počátek existence, tam není nic zbarveno individualitou. Dokonce tam ani není myšlenka, nápad, představa nebo úvaha. Je tam jen čistý bod počátku, jde o součást, neboli řekněme o celkovou lásku. Vší lásku co existuje.
Je nutné, aby člověk věděl, že láska je to nejdůležitější co existuje.