Mysl a člověk
Každý člověk má rád. Rád něco, něco se souvztažností k něčemu. „Mám rád ranní kávu“. „Mám rád svého partnera“. „Mám rád jízdu na kole“. Stav je ponechán a bez informace „něco k něčemu“, můžeme cítit, mít dobrý pocit, vyšší emoci. Pokud je ponechán pouze stav i bez citů a emocí, lze si uvědomit stav, který tvoří bytost. Lze popsat snad jako neutrální stav, kreativní stav, stav klidu, harmonie, lásky.
Tento stav se prolíná životem, jelikož život je procesem vycházejícím z tohoto stavu. Stav, který se prolíná vší kreativitou, stvořením. Stav, který ponechaný bez informací, bez toho, co není v absolutní harmonii, je v jednotě, jelikož tento stav je stejný, ponechaný bez individuality. Stav, který se prolíná i vším v disharmonii, jelikož jakákoli existující disharmonie má svůj harmonický potenciál. Stav, který nemá žádné zpoždění, jelikož „je“.
Duch, multidimenzionální mysl informačního uzle projevující se v labyrintech informačních mřížek, v procesu astrálního šumění, je stále procesem, kterým se absolutně prolíná tento stav. A tak lze jakoukoli frekvenci, jakoukoli vibraci základních duchovních částeček spatřit v harmonii. Vždy lze najít vyrovnanost.
Mentální úrovně ducha, i s „anténou“ svého labyrintu, mohou najít tento stav kdekoli, kdykoli, jakkoli, bez ohledu na náladu, děj, synchronicitu i singularitu. Stav nemá zpoždění, nemusí se k němu nijak dojít. Stav je. Stav je stále přítomen, v prožívané realitě, ve snu, před narozením, po smrti. Kdykoli, kdekoli, jakkoli.
Žijeme v myšlenkovém světě
Žijeme v myšlenkovém světě. A to z jakýchkoli úhlů se na to díváme. Vše je myšlenka, vše jsou informace a to včetně informací, které nám přijdou skrze naše smysly. Myšlenka, která vychází ze situace v astrálním světě spjatá se základními vesmírnými principy a stavem 0. Myšlenky jsou v základu malé duchovní částečky, vibrující různou frekvencí (kapitola I). Nic není náhodné, vše jsou navazující akce a reakce, které se mohou zrcadlit mnoha způsoby.
Myšlenka je představa o květině, naše úvaha o květině, i samotná květina v našem světě. Její stav a změna je myšlenka. To co nás přesvědčuje, že květina není naší myšlenkou, je myšlenka. A přes to květina, kterou pomocí našich smyslů vnímáme ve vnějším světě, utrhneme ji, přičichneme k ní, má jinou informační podstatu než naše představa o květině.
Láska je Vědomí, ve Vesmíru jako galaxie s osou vědomí uprostřed (vertikální osa kapitola č. 1.3).
Vše mimo stav je myšlenka, vše mimo stav jsou informace.
Lepší nálada = vyšší a světlejší patro labyrintu → lepší přehled
Mysl člověka, proces informací ducha duše na úrovni jedné z realit, není informačním uzlem, který by se s akcemi a reakcemi v informačním rozhraní úrovní realit vyrovnával jen tak náhodně. V informačním rozhraní je mnoho pater a mnoho informačních uzlů, které informační proudy ovlivňují. Člověk v zrcadlení „Světa” mentálně operuje na mnoha patrech informační mřížky (duch duše procesuje informace na všech frekvenčních úrovních, kde se projevuje duše), i když o tom nemusí vědět. Dle své nálady a rozpoložení se napojuje více či méně v čase (čas = změna stavu informací), na více či méně harmonické informační proudy, jako by přehazoval stanice rádia. A tak zrcadlení nápadů, myšlenek a podnětů mysli, které duch interaguje v celkové mřížce, ovlivňují právě tato napojení, která člověk nemusí (ale může) vnímat.
Obrázek znázorňuje, mnoho pater informační mřížky (viz. kapitola 5.4.), kde s akcemi a reakcemi operuje mnoho duchovních úrovní. Polarity, jsou pak vyrovnány duchem skrze myšlení nebo děje, které se v realitách dějí. V pojetí ducha duše jde o singularitu akcí a reakcí. Vnitřní pocity a nálady a jiné odrazy nesou informace z dalších úrovní realit projevu duše. Vyrovnanost (harmonie) polarit mentálně dostává člověka skrze tyto úrovně až k duševnímu stavu 0 (kapitola 4.2., kapitola 5.5.).
Akce a reakce informací všech projevů se v dimenzích formují do informačních mřížek „Labyrintů“. Ty mohou být zrcadleny ve světech.
Vnímání zrnění duchovních částic přes zrcadlo
Mysl je multidimenzionální, a člověk vnímá svou náladu jako zaměření se na určitou svou, frekvenčně vyšší nebo nižší, myšlenkovou hladinu, ačkoli ostatní hladiny jsou stále v dané teď součástí mysli. Nálada, vibrační úroveň, kterou člověk vnímá, může být vnímána celkově. Tedy člověk může vnímat i ostatní nálady své mysli v zrcadlení informační mřížky světa projevu člověka, i mimo něj. Mentální úroveň, mysl člověka v projevu světa, je jako anténa vždy napojená dle své nálady, na určitou frekvenci, tedy vnímá určitou hladinu informační mřížky této frekvence, ačkoli člověku se zrcadlí realita „Světa”.
Je zde vztah mezi:
- hustotou vibrací (kapitola č. II),
- naladěním „antény” mysli člověka v projevu světa na určitou vibrační úroveň (obr. č. 22, 27, 28), i když člověk vnímá i celkově všechny nálady své mysli (všechny vibrační úrovně svého ducha),
- přijímanými informacemi, se kterými duch musí operovat v zrcadlení mentální úrovně.
Zrnění světlých, tmavých, šedých částeček je odráženo k duchovi duše více vyváženými nebo méně nevyváženými polaritami (kapitola 5.2.). Myšlení je dáno v celém informačním poli těmito akcemi a reakcemi, „polaritního zrnění”. Vědomí („Já jsem”) odráží v mysli taková zrnka, které jsou v souladu s vibrací působení jeho elektromagnetického pole. Při zcela vědomém stavu jsou informace vyrovnávány ideálním způsobem „od” a „k” duši (vědomí). Pokud člověk vnímá nižší „náladu”, anténa mentální úrovně mysli je naladěná na nižší frekvenci, kde duch vyrovnává polarity dále od osy 0 (kapitola I; obrázek č. 1), než ve vyšší náladě (ve vyšší frekvenci, vyšší myšlenkové úrovni), kde duch vyrovnává polarity blíže k ose 0 (kapitoly 1.2, 1.3, 1.4).
Opět zde platí, že vyrovnanost, harmonie polarit, mentálně dostává člověka skrze duchovní úrovně až ke stavu 0, i když člověk je již součástí stavu 0 a může vnímat všechny své nálady.
Zrnění informací mysli
Do více vyrovnané mysli se odráží světlé informační částečky zrnění, do méně vyvážené mysli se odráží i informační částečky s většími polaritami. Průběh myšlenek a fungování mysli je pak odrazem stavu napojení mysli na toto zrnění, tedy stavem nálady (frekvence) mentální úrovně. Lze si to představit tak, že divák v prostředí zrnícího se prostředí je lépe či hůře naladěn, tedy chvilkově se soustředí na světlejší nebo méně světlé (více polaritní) informační částečky astrálního světa, i když divák toto nemusí vnímat. Naladění mysli mentální úrovně tedy přeskakuje na škále frekvenčních pater, vibračních úrovní (viz. obrázek č. 32). Může se tedy měnit vnímání zaměření mysli mentální úrovně na patra labyrintů, na které se anténa mysli mentální úrovně zaměřuje. Tedy které aktuálně vnímá (i když mentální úroveň je součástí všech myšlenkových úrovní svého ducha). Pokud je člověk dobře naladěn, prostě si méně frekvenčních informačních proudů/dějů a situací nevšímá, i když je může vnímat. Soudržnost informačního pole, mentální úrovně, zajišťuje to, že mysl není ovlivněna informacemi z pater nižších a není vtažena do akcí a reakcí nižších úrovní. Pokud se „dějí“ ve vnějším sdíleném prostředí i ve vnitřním sdíleném prostředí simultánní akce a reakce, které mají nižší vibraci, člověk tak zůstává v proudu akcí a reakcí vyšších úrovní, respektive své úrovně, na kterou je naladěn. A to i za předpokladu, že myšlenkové proudy prostředí s nižší vibrací proudí kolem antény mentální úrovně. Je to jako by mentální úroveň zůstala ve světlejším šumění svého ducha (elektromagnetického pole), i když šuměním projevu dané situace, duchovní prostředí, prochází šumění s nižší vibrací, které může být projeveno i ve vnějším světě.
Pokud v mapě mysli mentální úrovně, ve vlastní mřížce tvořící mentální úroveň, osobnost a charakter, existuje nějaký blok, projevující se například strachem z něčeho, v astrálním světě jde o část mysli, dotýkající se nižší vibrace. Znázorněné to vypadá jako by takovéto blokace a paradigmata se dotýkali prostředí více polaritního. A naopak části mysli, ve smyslu synapse, vzpomínek, situací i věcí co máme rádi, jsou napojené na světlé částice s vyšší vibrací. Neutrální stav mysli (běžný postoj) je pak orientován dle napojení na ducha duše. Pokud bychom si tak znázornili mysl jako obrázek s veškerými synapsemi, vzpomínkami, poznáním atd., dostali bychom takovouto zrnitou mapu. V moment, kdy by byly více polaritní tmavší částice odblokovány/vyrovnány, prosvětlily by se a celkový stav „obrázku” by byl více světlý. Zvýšily by se tak frekvence mysli. Zvýšila by se nálada a rozpoložení. Rozšířilo by se vědomí (respektive by se zvýšila kapacita ducha ku vědomí) a dosah labyrintu na vyšší úrovni (kapitola VII). V prostředí nevyrovnaných polarit se tak může plně pohybovat vyrovnaný duch (mysl), který zůstává napojen na vyšší frekvenční částice v astrálním zrnění. Zůstává tak naladěn na více frekvenční „stanice rádia”, přičemž ty nízko frekvenční neposlouchá.
Duch duše operuje ku harmonizaci základních duchovních částic ve frekvenci, kde se pohybuje. Směrem od duše, od vědomí, harmonizuje polarity (kapitola 5.2.). Mysl tak jedná v informačních proudech, v myšlenkových úrovních, ducha duše a nenechá se ovlivňovat nižšími myšlenkovými proudy a podněty z jiných úrovní. Člověk prostě sleduje takové zrnění, které je nejvíce v souladu s láskou.
Problém u „spící” mysli (viz. kapitola 5.1 z pohledu frekvencí)
Člověk, který neklade pozornost na své duševní napojení a svého ducha v projevu mysli, tedy nevnímá, jaké stanice rádia poslouchá, je odkázán na vedení svým duchem v úrovni zrcadlení „Světa” a práci s myslí na úrovni myšlenek a vztahů mentální úrovně. Takový člověk je vždy vědomá bytost lásky a funguje na základě zrcadlení na určité vyrovnané frekvenci (současná frekvence Země). Multidimenzionální informační uzel, mysl, se pak vypořádává s prostředím nezaujatě, bez pozornosti, a takový člověk zůstává zdánlivě oddělen zrcadlem, závojem. Pokud mentální úroveň nezná, jaké stanice rádia poslouchá, jen těžko je může vědomě přeladit. Respektive přelaďuje s ohledem na zrcadlení a jeho děje, skutky a celkové vnímání člověka, bez přímé znalosti a tedy ovlivnění duchovní astrální podstaty ducha. Pokud bychom pak brali informační uzel mentální úrovně jako anténu ladící stanice rádia, jednodušeji by při přímé znalosti a ovlivnění docházelo z pohledu člověka o odpojení těch stanic, které nejsou v souladu s láskou. Dalo by s tak odprostit od nutnosti procházet potřebnou zkušenost na úrovni mysli a zrcadlícího světa a potřeba vyrovnání polarit by snáze byla vyrovnávána duševními akcemi ducha napojeními z vyšších klapek úrovně duše, přes informace a myšlenky v mysli.
Frekvenční stav mysli se projevuje náladou. Pro lidi tak zrcadlení vysokých frekvencí se může projevovat v zrcadlení mysli jako radost; zaujetí a vedení intuicí; vášeň k něčemu, co děláme rádi; klidový stav. Naopak jakmile čelíme mnoha polaritám, tedy nevyrovnanému stavu, který doprovází příslušné energie, dostáváme se do stavu nižších frekvencí, což může vypadat jako stres, rozčílení, dumání a přemýšlení, aj.
Celková situace celkové mysli na Zemi
Mnoho lidí, mnoho duchů, je mnoho informačních proudů v mnoha myslích, tedy v mnoha informačních uzlech. Někdo má skvělou náladu, někdo „normální”, někdo je skleslý, někdo naštvaný. V informační mřížce se informační pole duchů vzájemně ovlivňují. Informační pole duchů se mohou i vzájemně harmonizovat v souladu s láskou, za předpokladu, že je toto vyrovnávání vědomé a bezištné, což se odráží v dané frekvenci a může být vždy objasněno. Vyrovnávají se i polarity, tedy informace v mřížce v jednotném rytmu, který může i nemusí být manifestován v realitě „Světa”. Pro jednoduché představení, informace v myslích, myšlenky, nápady, podněty a doprovázející pocity ducha, ovlivňují sdílený rytmus informací a frekvenční rozhraní informačního pole, přičemž člověk, který nevěnuje pozornost své duševní a duchovní podstatě (viz. kapitola 6.5.) toto vyrovnávání a celkové ovlivňování nevnímá, respektive dá se říci, že vnímá individuální úroveň. Každý děj, každá informace, souvztažnost a situace má svou frekvenci (energii), která může být harmonizována, pro zvýšení vibrací. To se děje u jednotlivců, u rodin, i v celé společnosti. Právě proto je tak důležité mít správný postoj při přijímání informací.
Pozn.: Rostliny jsou absolutně naladěny na neutrální energii země, v podstatě můžeme říci, že informačně naplňují plně jednotu s vědomím Země/vědomím přírody jako centra O. Zvířata mají vlastní mysl, tedy vlastní vůli, přičemž zůstávají povětšinou naladěni na celek (vědomou součást). Jejich nálada se úzce ladí s náladou celkového rytmu.
Plně vnímat svůj počátek a napojení na vší Lásku co existuje, tedy na úroveň Lásky Existence, její vědomí a Ducha je podstatné pro vlastní informační pole a neovlivnitelnost.
Napojení na sebe je základ a poté postupné zvědomění celé své bytosti
Netřeba z pohledu člověka zprvu porozumět funkčnosti mysli. Důležité je vědomé napojení na úplný základ své existence, kde není myšlenka, ale je bodem, ze kterého veškeré vnímání vychází. Tím bodem je láska. Z vědomí je vše odráženo. Z vědomí plyne vůle. Z vědomí plyne existence bez “já”, bez osobnosti, charakteru, a myšlenkových schémat. Tam, kde je počátek existence, tam není nic zbarveno individualitou. Dokonce tam ani není myšlenka, nápad, představa nebo úvaha. Je tam jen čistý bod počátku, jde o součást neboli řekněme o celkovou lásku. Vší lásku, co existuje.
Láska je to nejdůležitější, co existuje.