Člověk je plnohodnotnou celoexistenční bytostí. Není bytostí projevu, není bytostí jedné úrovně nebo bytostí zrcadlení a dimenzí. Je bytostí celoexistenční, jelikož je člověk plnohodnotnou součástí existence s počátkem v lásce, v kreativitě a harmonii. Člověk se svým existenčním počátkem není projevem nebo nástrojem duchovních úrovní, dějů mysli a scénářů myšlenkových úrovní v projevech zrcadlení, jelikož jeho počátkem je nejsilnější, nejrychlejší a nejinteligentnější síla, která existuje každé teď, která existuje bez ohledu na čas a proces. Pokud člověk činí láskou, činí energií, která ho tvoří. Činí energií, která prostupuje všechny frekvence a zároveň je jejich součástí. Láska je všude.
Člověk je součástí svého počátku neustále. Člověk je. Člověk je, jelikož je svým počátkem. Aby lidé žili nikoli v projevu, ale plně, musí vědomě a celoexistenčně být a činit sebou od svého počátku do mysli, projevů a zrcadlení, sedmi základních vesmírných principů atd.
Nevědomí člověk neexistuje, jelikož vědomí člověka tvoří a jelikož vědomí člověka je vědomím všeho, jelikož existuje pouze jedno vědomí, vědomí lásky, vědomí vší lásky co existuje, vědomí lásky existence. Jelikož je pouze jedno vědomí, které je všude, nemůže nevědomí člověk existovat. Nevědomím člověkem je pouze označován člověk, který se ztotožní se svou myslí, s projevem v zrcadlení, v úrovni reality. Svou sílu odevzdá svému duchu, tedy sám sobě „za závojem“, „za zrcadlem“ a nevnímá se od svého počátku jako „aktátor“ i „reaktátor“. Stále jde ale o vědomého člověka.
Člověk činí od lásky, láskou a kvůli lásce i pokud je označován jako nevědomí, jelikož takto činit je jeho podstatou. V projevu akcí a reakcí, mysli a zrcadleních ducha a úrovních realit vede toto činění k harmonii a kreativitě.
Zvýšením frekvencí mysli člověka, mentální úrovně, se vibrace mentálního labyrintu zrychlí, zesvětlí a člověk má „více jasno“. Zvýší se nálada, zvýší se inteligence (je to jasné), zvýší se vitalita, síla ducha, vnímání jemnohmotných smyslů, intuice, citlivost na „hrubost“ a „jemnost“ energií. Mentální úroveň člověka, je prostoupena více jeho duchovní úrovní, duchem „za zrcadlem“. Člověk přechází v celkovém informačním poli vše čím se nechce zabývat a co není v souladu s tím, co chce prožívat, rychleji.
Ale i člověk s mentální úrovní na nižší frekvenci, s méně rozšířeným vědomím, z pohledu bytosti ve vyšší frekvenci mentální úrovně, je stále součástí svého existenčního počátku, stále je vědomí a součástí nejrychlejší, nejinteligentnější a nejsilnější síly, která existuje.
Cesta srdce
Duch se v informačních rovinách projevuje různě, a tak projev zdánlivě individuální, v zrcadlení člověka, může být různý, ačkoli se zdá, že lidé fungují ve Světě stejně. Akce a reakce informací se projevují na základě astrální situace ducha, nejen ve světě v projevu člověka.
Duše se projevuje v duálním vesmíru (duchovně myšlenkovém prostředí) jako duševní paprsek ze stavu 0 (centrum O; kapitola II). Toto centrum vytváří své elektromagnetické pole dle prostředí, ve kterém se nachází (kapitola 2.2.). Elektromagnetické pole se projevuje dle frekvencí vibrací základních duchovních částeček (kapitola 1.2.; 1.3.) v teoretických úrovních (barva duhy kolem centra 0) nebo řekněme stanicích radia dle výše frekvence prostředí (kapitola 2.4., 4.2., 4.3., 4.5.). Informační mřížka na základě informačního zrcadlení základních duchovních částic se rozprostírá napříč dimenzemi a vytváří labyrinty informačních struktur v každé dimenzi (barvě duhy), bez ohledu na čas a prostor každé “teď”. Vše se neustále mění a astrální prostor šumí od vůle frekvence 0. A tak i informace se vzájemně ovlivňují v labyrintech jednotlivých pater a v případě že zvýší frekvenci, dostávají se do labyrintu vyššího patra/úrovně (kapitola 5.2.).
Cesta srdce je paprsek ze stavu 0. Ve vyšších dimenzích by byly veškeré polarity ducha harmonizovány velice blízko vertikální osy 0 (kapitola 1.3). A tak srdce ducha (centrum jednotného stavu 0), i v projevu zrcadlení mentální úrovně, by bylo velmi široké (na obrázku sloupec rozšiřující se od zdola nahoru, grál vědomí). Jde o přímou úměru, kdy malé polarity (vysoká vibrace), zobrazené na obrázku + a – (kapitola I), umožňují široké otevření vědomé části 0 až k jednotě. V nižších vibracích jsou polarity dále od osy 0 (+ a – na obrázku jsou dále od sebe), a tak i grál vědomí (otevírající se sloupec vzhůru) je v nižších vibracích úzší a vědomí méně kapacitní ku stavu 0. Avšak stav 0 (osa 0 = cesta srdce), zůstává vždy přítomen i v těch nejnižších vibracích, kde se duševní paprsek projevuje v duchovním vesmíru (myšlenkovém vesmíru).
V zrcadlení předchozího obrázku je centrum 0 s elektromagnetickým duhovým polem zrcadleno stejně. Barvy elektromagnetického centra, které jsou blíže k centru O mají větší kapacitu a například červená barva, vzdálená od centra O nejvíce, má největší vzdálenost + a – a tedy i vzdálenost od centra O. Avšak i v takto nižší vibraci si duch může udržet harmonické pojetí polarit + a -, tedy být v každém okamžiku ve stavu srdce, pokud jsou polarity v harmonii. Cesta srdce může být brána jako cesta vzhůru ku vyšším vibracím, ale v pojetí astrálním jde o všestranný projev v harmonickém vesmíru.
Vše je zrcadleno napříč dimenzemi a celkový duch vyrovnává polarity v myšlenkovém procesu v zrcadlení (například zrcadlení člověka a Země, informační pole Země a mysli). Základní částice rotují, plusové doprava a minusové doleva a tak spíše než sloupec, jako grál vědomí, jde o vír, vortex stejný jako je z našeho pohledu galaktická rotace kolem harmonického centrálního Slunce. Slunce harmonické, jehož úroveň se rozprostírá všude, i v duálním vesmíru jako harmonická potenciální úroveň všech základních duchovních částic.
Energetická centra v zrcadlení člověka (čakry) jsou vyrovnaným centrem 0 (duševním srdečním paprskem z jednoty) zbarveným dle frekvenčních úrovní (dimenzí) na své vibraci. Vždy jde ale o vyrovnanou srdeční podstatu 0, kdy celkový duch duše vyrovnává (myšlenkově harmonizuje) větší a větší polarity čím dále od středu se nachází elektromagnetické pole. Z pohledu člověka je cesta vzhůru směrem ke světlu, jelikož centrum 0 (jednota) má nižší a nižší polarity vzhůru po vertikální ose. A tak například kořenová čakra člověka představuje v zrcadlení elektromagnetického pole ducha duše čakru s nejnižšími polaritami než čakra krční. Avšak i zde může duch duše držet absolutní harmonii + a -. Celkové vyrovnávání je proces myšlení (akce a rekce informací základních duchovní částic), jelikož základní částice mohou být informačně zrcadleny. Udržení si, nebo-li zvýšení kapacity vědomí člověka je z tohoto pohledu harmonie na všech dimenzionálních úrovních (tedy i v těch nejnižších, kde se duše projevuje). Při zvýšení frekvence se i myšlenková úroveň člověka dostává do vyššího patra labyrintu a člověk vnímá jemnější energie, láskyplnější myšlenky a jejich projevy a podněty v myšlenkovém labyrintu a strukturách (kapitola č. VII).
Jsou mnohá zrcadlení a na příklad elektromagnetické pole centra O, v zrcadlení Země, nacházející se na určité frekvenci, může a nemusí projevovat při vyšších frekvencích další zrcadlení, kde se celkový duch projevuje (světy a projevy), (kapitola č. 2.4.). Energetická centra celkového ducha duše (centrum O) mohou mít mnohé další projevy, především v jiných frekvencích (dimenzích) a tak je mysl zdánlivě rozdělena na mnoho mentálních úrovní celkového ducha (kapitola č. VII: oranžová hlava) a jejich zrcadlení (multidimenzionální projevy ve světech v jiných dimenzích); (obrázek č. 34: modré hlavy).
Povýšení
Začátek cesty vede k uvědomění lásky. Jde o uvědomění, že láska je vědomím. Nejde však o cestu nalezení, jelikož člověk je již projevem své celé bytosti. Jde o uvědomění, ohlédnutí se na celou svou bytost a ideální spojení mentálního procesu ve vědomém stavu. Může jít o překonání vlastní sebekontroly.
Cesta ke středu, k duši, není cestou, jelikož duše tvoří ducha. Stejně tak zrcadlení (realita) světa není cestou, ale projev, kdy duše informačně projektuje informace skrze ducha od sebe k tvoření informační reality (ať již je zrcadlení “ostatních” jakékoli). Mysl člověka i projev “vnější”, je jeho duch činící akce a reakce v rozhraní, které je zrcadleno jako svět. Jde o rozhraní určité frekvence, určité dimenze a informační platformy.
Když se šumění vibrací dostane do vyšší rovnováhy, harmonizují se polarity a frekvence se zvedá. Duchovní úrovně nižších frekvencí se otvírá ku vyšším, které ovšem vždy byly její součástí. “Vyšší já” splývá s s nižšími já (barvy duhy se od středu rozšiřují). Rozšiřuje se tedy vědomí. Následující obrázek naznačuje, že nejvyšší “Já” je duše, která je součástí stavu lásky mimo duální vesmír.
Při zvýšení frekvencí člověk může vzestoupit na vyšší frekvenční úroveň. Zvýšením frekvencí se člověk otevírá celkovému duchu, tedy sobě v celkovém projevu a vnímá své další projevy v jiných zrcadleních. Je seznámen se svým myšlenkovým elektromagnetickým polem a jeho projevy v astrálním vesmíru (duálním duchovním vesmíru) a jeho zrcadleními. Takovýmto způsobem vzestoupili již mnohé bytosti z jedné frekvence do vyšší, respektive jejich mentální úroveň v projevu celkového ducha změnila frekvenci a tím se přizpůsobilo její zrcadlení. Avšak i při vyšší frekvenci než je frekvence prostředí/zrcadlení, , respektive otevření části ducha “uzavřené” vyšší podstatě svého ducha ve vyšší frekvenci, se nemusí měnit zrcadlení. Člověk tedy může zůstat ve vyšším frekvenčním naladění, otevřený od lásky, od duše sám k sobě a procesu myšlení k a od mentální úrovně, přes informační rozhraní a labyrinty, aniž by se změnilo okolní zrcadlení, respektive vnímá více a šířeji i další podstaty svého ducha zároveň s vnímáním zrcadlení, na které byl zvyklý. Je možné i odejít ze zrcadlení změnou frekvence fyzické struktury do více éterického stavu i zpět do fyzického.
S láskou lze všechno
K tomuto je dobré uvědomit si, že mentální úroveň mysli, člověk, není na počátku, není ten, kdo hledá, kdo je nedokonalý a hledá větší dokonalost. Člověk už přes všechny omezení je součástí dokonalosti, člověk je cestou dokonalosti s prvopočátkem v lásce. Podstata zůstává a duch může činit i obtížné kroky v astrální úrovni.
Myšlenka je procesem, stejně jako člověk je procesem. Myšlenky nemají omezení v duchovním informačním světě, pouze omezení týkající se 7 základních principů vesmíru. Tudíž ani člověk nemá v tomto pohledu omezení. Z pohledu světla a interakce informací, je myšlenka (informační celek nesoucí energickou stopu) velice pomalá. V duálním světě je myšlenka omezená a toto omezení vychází ze základních principů a pravidel. Myšlenka je až druhotným dějem, neboli procesem: “Teď”. Teď je projevem “Teď” akcí a “Teď” reakcí, “Teď” interakce. Myšlenka je procesem, stejně jako člověk je procesem. Pokud člověk čeká, že něco přijde a čeká na podnět k jednání, bude čekat, jelikož člověk je procesem a v “Teď” dává energii procesu čekání. Každé Teď má projev v “Teď myšlence”. Z pohledu času je každá nejmenší jednotka času procesem “Teď”.
Člověk má vůli plynoucí skrze ducha duše, z vědomí. Člověk může změnit proces myšlenek, proces informací každé teď. A tak změní průběh akcí a reakcí v celé informační rovině, svůj projev v singularitě a ovlivnění svého okolí. To se děje simultárně se všemi interakcemi informací. Pravdou je, že člověk neustále mění každé “Teď” průběh akcí a reakcí, avšak když to činí na základě toho, že neví o celém projevu svého ducha, a neví jaké podněty prochází kolem jeho informačního uzle, jak dokáže ovlivňovat změnu? Pokud člověk činí od své podstaty, od vůle vědomí, antény : osy 0 z obrázku č. 36 (člověk ví), ovlivňuje proces (duch procesuje), ku projevu všude, kde se nachází duch ideálním způsobem, ladným celkovému procesu i procesu prostředí (součást celkového projevu úrovně 0 jako výňatek, paprsek z této úrovně). Člověk nemusí znát vše (proces informací v astrálním šumění), ale ví vše (má vědomí). A tak za otevřeného stavu přenáší “ví” do “zná” ideální způsobem a tak činí v projevech.
Člověk je po pravdě duchem, který uvěřil v zrcadlení a uzavřenou mysl, kterou vnímá jako “svou mysl”. Neuvědomuje si, že jeho mysl (informační uzel jeho ducha/anténa), je plnohodnotnou součástí celkového informační rozhraní, přes kterou je napojen na své vědomí. Když si neuvědomuje, že jeho mysl je součástí celého informační platformy, jak dokáže rozeznat, které podněty v této platformě vedou pouze a jenom od ducha své antény vědomí?
“Ty sám jseš proces, nečekej, až se něco stane. S láskou můžeš všechno”.
Probuzení do celkového projevu
Očekávat lze v prvé řadě, že se člověk stane vnímáním akce i reakce jeho duše, nikoli pouze reakce v zrcadlení. Očekávat lze, že projeví oboustraně zrcadlově součást jednoty (neindividuální) a to absolutně. Této změně musí jí člověk každé “Teď” naproti, ale nemůže jí vymyslet, může si jí pouze přivodit, projevit a sjednotit.
Druhotně lze v duálním duchovním světě očekávat vědomou účast v mnoha a mnoha úrovních realit (informačních platformách dimenzí), nebo-li také ve světech, pokud to bude přáním duševního člověka. Omezení informační (fyzika, biologie, chemie, projevy energie) budou až druhotné. Tato oblast je tak široká, že lze jen obtížně popsat.
Výchozí a konečný stav je láska
Vědomé jednání znamená že vše co projde myslí, vše včetně veškerých podnětů a energií, akcí a reakcí, všech myšlenek, vychází z výchozího stavu existence. Autor považuje počátek existence lásku, vší lásku co existuje.
Je dobré mít neustále zvědomělé, že vše co se děje v mysli a vše co lze vnímat smysly (veškeré informace), jsou informačním polem, který se dotýká informačního stavu existence, která je zvědomělá. Vše co není v souladu, lze odhodit vůlí, která vycházející ze základu existence. Záměr stačí, není třeba rozpoznat. V takovém stavu projevujete a přijímáte co chcete a víte o tom a to v celé existenci. V takovémto stavu se stáváte Láskou existence jako Láska existence se stává vámi. Nečekáte na změnu, nepřemýšlíte o úspěchu či neúspěchu. Informační pole se stává druhotným, ale důležitým projevem duchovním.
Není nutné čekat na změnu, není nutné se nechat vést. Je dobré činit vůlí, počátkem sebe sama, který je v jednotě lásky.