Od aktátora k reaktátorovi
Zeptej se sám sebe. Akce nebo Reakce?
Každá reakce má svůj počátek v akci. Vždy si tento jednoduchý zákon lze ověřit. Jde o singularitu neboli interakci. Platí u všech informací v naší mysli, včetně těch, které k nám přicházejí ze smyslových orgánů, tedy i ve fyzicko-chemickém světě, který vnímáme našimi pěti smysly.
Mysl procesuje informace
Mysl je nástroj přijímání a vyhodnocování informací. Vše, co vnímáme a dokážeme myslí zaregistrovat, jsou informace. Informace k nám do mysli přicházejí z vnějšího prostředí díky našim smyslům a z vnitřního vědomého prostředí, tedy jako vnitřní podněty, které může identifikovat například jako emoce, city, pocity, představy, sny, a ty transformujeme na vnímání své osobnosti i další myšlenkové podněty jako jsou myšlenková schémata, nápady, názory a mnohé jiné.
Vědomé podněty
Vše jsou informace vycházející z podnětů mysli (z akcí), ústící v reakce v naší mysli, ať už ve vědomé či zdánlivě nevědomé. Tedy ty reakce, u kterých věříme, že sami jsme tvůrci počáteční akce, nazýváme vědomé. Ty reakce, o kterých věříme, že nejsme tvůrce jejich počáteční akce, ale přijímáme je pouze jako reakci, nazýváme nevědomé. V současné psychologii se také objevují pojmy jako podvědomé reakce nebo automatické jako jsou sny, emoce, pocity, reflexy, dýchání, mrkání nebo automatické pohyby. Patří sem i regenerace, bušení srdce, růst, aj. V hovorové řeči občasně nazýváme tvůrcem takových akcí přírodu („to příroda..”).
Inteligentní akce
Každá inteligentní informace má svůj počátek v inteligentní akci, která ústí v inteligentní reakci. Inteligentní akci může vyvolat jen taková inteligence, nebo „inteligentní tvor”, který má dostatečnou inteligenci a energii k tomu, aby inteligentní akci provedl. Čím inteligentnější tvůrce, tím dokáže vyvolávat inteligentnější akce. I u automatických reakcí, zvláště u těch, které jsou vysoce náročné, musí být v počátku vysoká inteligence, která reakci způsobí, přičemž my vědomě vnímáme pouze reakci/výsledek, například bytí srdce bez minimální odchylky, tvorbu snů, aj.
Labyrint
Informace projevující se v mysli (smyslové, intuitivní, automatické i myšlenkové, aj.), proudí přes myšlenkovou mapu mysli, respektive strukturu naší mysli, kterou tvoří mnoho věcí, mimo jiné zkušenosti, vzpomínky, charakter, postoje, závěry, úsudky, názory, paradigmata, přesvědčení, víra, vnímání celkové osobnosti, aj. Informace tak proudí strukturou mysli, skrze myšlenkové cesty ve vzorcích myšlenkových map. Rozdílnou roli ve zpracování informací hraje během života především zkušenost a rozdílná nálada a rozpoložení v daných situacích.
Vědomý stav
Vědomý stav je stav od duše přes ducha k mentální úrovni a informačnímu poli vnímanému. Jde o stav od středu, od duše, ven v každém teď (v přítomném stavu). Právě při tomto uvědomění se člověk přestává ztotožňovat se svou myslí a uvědomuje si napojení přes podněty od své duše, a ucelí si mentální myšlenkovou podstatu svého ducha. Tam, kde se dříve považoval za spouštěče akcí si uvědomí, že jde o společnou interakci na podněty ducha své duše. Dojde k uvědomění si ztotožnění se svým duchem a jeho podněty, nikoli s celou myslí, informačním polem. Člověk začne vnímat podněty okolního prostředí a informační úroveň celkové mysli se tak stane pro člověka právě prostředím, nikoli ztotožněním. V této úrovni se člověk pohybuje v napojení na svou širší součást, ať je již zrcadlení jakékoli.
V obráceném zrcadlovém pojetí, člověk otevírá (člověkem je otevíráno) mysl pochopení, zkušenosti a postoji. Jde o uvědomění si celé své bytosti od stavu počátku přes duševní paprsek, který tvoří ducha až k mentální úrovni, například úrovni člověka ve světě. Plnohodnotně začíná vnímat podněty v mysli a rozpoznávat jejich počátek. Nalezne svůj počátek ve vědomí a uceluje si informační pole svého ducha v informační mřížce (v mysli i podnětech vnějších, smyslových). Informace mysli pak plynou jednoduše a vědomě bez nutnosti zbytečně přemýšlet, vymýšlet a uvažovat, jelikož stav vědomí je stav vědět. Člověk jedná z klidového stavu bez velkého shonu akcí a reakcí základních duchovních částic (přemýšlení).
Člověk, který toto nevnímá (kapitola 6.5.) se vnímá pouze v prostředí zrcadlení „Světa” a svou mysl vnímá jako sebe, přičemž nerozeznává, kdo je na počátku akcí v mysli. Člověk se tedy ztotožňuje se „svou” myslí, nikoli s vědomím a nevnímá napojení skrze podněty svého vědomí. Nechápe se jako součást své duševní bytosti a interakce s podněty v mysli. Takový člověk odděluje mysl od „vnější” skutečnosti (smyslových informací) a zároveň odděluje mysl od myslí všech ostatních, respektive nevnímá celou informační úroveň jako duchovní jednotu, ve které je nutné rozpoznat podněty pouze svého ducha (celá informační úroveň všech myslí je duchovní úrovní dané reality).
Podněty mysli
Reakce v mysli, u nichž věříme, že jsme na počátku jejich akce, tedy ztotožňujeme se s nimi, považujeme za vědomé. Lze se však zcela zaměřit na původ akce u citů, emocí, intuice vedoucí až k představám, myšlenkám a nápadům, dokázat vědomě rozpoznat počátek akce. Je možné se pak vymanit pouze z přijímání inteligentní reakce, a nevnímání duchovní interakce s inteligencí na jejím počátku.
Pokud není člověk ve zcela vnímavém stavu, reaguje na podněty mysli, přičemž se s těmito podněty ztotožňuje a pozornost není kladena na to, kdo reaguje, kdo se ztotožňuje s akcemi, u nichž není na počátku akce. Ve vědomém stavu člověk rozpoznává sám sebe jako celek a vnímá všechny podněty mysli a myšlenky tak, že rozpoznává počáteční akce plynoucí přes ducha své duše k vědomí a celku, kterého je duše součástí, k Lásce existence.
V stavu, kde toto člověk nevnímá, jsme na počátku akce, ačkoli o tom nevíme a nevnímáme celou svou bytost. S vlastními akcemi a reakcemi se ztotožňujeme skrze strukturu naší mysli, naši osobnost. V takové situaci je nanejvýš důležité umění napojení se na své pravé duševní já, respektive rozpoznat podněty mysli (akce) tohoto já a splynout s nimi.
Obrázek 35: Láska v šumění astrálním
Kdo se ztotožňuje s myslí, netvoří vědomou interakci se svou duchovní podstatou, s akcemi a reakcemi ducha své duše.
Obrázek 36: Podněty mysli
Mentální úroveň a duch duše (obrázek č. 34)
Na obrázku vidíme v prvé řadě šumění astrální, které symbolizuje informačně nabité duchovní částice dle vibrací v astrálním prostoru (kapitola 2.1.), přičemž víme, že každá úroveň reality má jinou vibrační úroveň (viz. kapitola 2.4., 4.2., 4.5.), proto se šumění po vertikální ose zesvětluje. Dle frekvence těchto vibrací se vytváří škála různých realit a zrcadlení (kapitola 4.7.), tedy projevy ducha v těchto úrovních zrcadlení: modré hlavy zrcadlící se té oranžové hlavě (duchovy duše) (viz. kapitola 4.2, 4.3.). V prostředí mentální úrovně ducha (modré hlavy) se zrcadlí informace z holografického „vnějšího” světa zpět do mysli (kapitola 5.2.). Tyto informace reflektují interakce v rovině astrální zrcadlově. Takováto interakce vyvolává akce a reakce v mysli, které procesuje duch duše. Duch tak na základě informací „smyslových” i „mimosmyslových”, plynoucích z informační mřížky, tedy z aktuálního informačního pole do informačního uzlu (celé duchovní pole duše), interaguje. Informace na jiných frekvenčních úrovních, které duch duše procesuje, se promítají modré hlavě například jako představy, sny, vyšší emoce, aj.
Pokud mysl opravdu nevnímá, je rozdělená takzvaným „závojem”, nebo lze říci, že je otočená směrem od zrcadla a nevnímá druhou stranu zrcadla. Modrá hlava pak nevnímá, co duch (oranžová hlava) činí před závojem, a tedy ani nevnímá, jaké jsou její další projevy v jiných dimenzích (nevnímá ostatní modré hlavy). To, co se děje za závojem může považovat modrá hlava například za automatické reakce, reflexy, intuici, podvědomí, nadvědomí, sny, aj.
Duch (oranžová hlava) prožívá reality různým způsobem, přičemž harmonizuje celkový stav ducha napříč myslí všech mentálních úrovní (kapitola 4.2.). Duch (oranžová hlava) funguje na základě všech informací + a – v realitách (dimenzích), kde se projevuje (viz. kapitola 4.2. až 4.5.). Jde o základního „aktátora” všeho, co do mysli přichází a vypořádává se s celkovým astrálním prostředím, kde se duše ve vesmíru manifestuje. Lze říci, že duch každé duše je základním hybatelem veškerých informací, které duši ovlivňují v duálním vesmíru.
Každý modrý obličej má svůj základní labyrint, který má ovšem vyšší a nižší patra, kde se již nachází další modrý obličej, jde tedy o multidimenzionální labyrint, který spravuje duch duše. I tak může mít modrý obličej vyšší a nižší frekvenci mysli, než přejde na vyšší úroveň dimenze, respektive se spojí s vyšší frekvenční úrovní ducha (povýší se). Udržení si rovnováhy v dané úrovni reality, tedy v dané frekvenci modrého obličeje absolutně zprůchodňuje napojení na vědomý stav, respektive omezuje/harmonizuje jakékoli disharmonie, které se v mysli mohou projevovat například jako strach, aj. Tak může být mentální úroveň v dané frekvenční rovině vědomou vysokofrekvenční bytostí, aniž by přešla do vyšší frekvenční roviny (kapitola 4.5.).
Labyrint (obrázek č. 34)
Labyrint tedy symbolizuje všechny informace v mysli mentální úrovně. Jde o prostupnou fázi procesu informací od vědomí k duchovi a jeho prožívaným realitám. Veškeré informace vždy nesou svou polaritu, vibraci a energickou stopu. Dle toho, jak je duchovní mysl formována během prožívání reality, se labyrint formuje, vytváří odbočky, slepé uličky, obchůzky, schody, výtahy, sklípky a vyhlídky. Někde je na nižší úrovni a zasahuje třeba i do nižších úrovní vibrací, někde je zase výše. A tak se v průběhu času labyrint mění a formuje, přičemž cílem ducha duše je více a více labyrint prosvětlovat, respektive držet labyrint vyrovnaný a harmonický.
Labyrint reaguje na měnící se zkušenosti mentální úrovně, její přesvědčení, paradigmata, postoje a závěry. Labyrint se může měnit velmi operativně, jelikož paměť není součástí labyrintu. Pokud však labyrintem prochází vzpomínka či představa předchozího stavu informací, je tento průběh vždy součástí současného informačního stavu labyrintu. Labyrint vždy funguje v přítomnosti, bez ohledu na informační stavy minulé a budoucí. Myšlenka na minulost nebo budoucnost je opět zase myšlenkou přítomného stavu.
Čím více je labyrint přímý, uličky jsou bez záhybů, schodů a odboček, tím je v labyrintu více světla a informace prochází jednodušeji. Ideálním stavem labyrintu by byla přímá ulice mezi fází 3, 2 a 1 (vědět, viz. kapitola 5.1., 5.3., 5.4.). Zároveň by tak fungovala i ideální harmonizace částic, kdy by informace byly ovlivňované pouze za přispění ducha duše. Mentální úroveň by si tak uvědomila, že vše, co vnímá, je její informační pole a cizí informační proudy nejsou možné bez vědomého přijetí. Jelikož však duch operuje v prostředí disharmonií, z ulice je labyrint. Čím více pak informace prochází uliček, tím více energie to ducha stojí. Každé napřímení labyrintu dokáže ušetřit duchu více a více energie.
- Labyrint (informační uzel) je vždy součástí celkového informačního rozhraní (neexistuje samostatná individuální mysl).
- Labyrint (informační uzel v celkovém rozhraní) je vždy dle své vibrace v úrovni určité vibrační úrovně.
Myšlenkové mapy (obrázek č. 34)
Proto, aby šlo vůbec v tak složitém systému fungovat – mnoho pater labyrintů mnoha duchů/center sdílejících informační pole, jsou činěny myšlenkové mapy v celkovém labyrintu informačního rozhraní (kapitola 6.2.). To je dáno díky zrcadlení informací, které probíhá v souladu se simultánně probíhajícími realitami (se singularitou dějů).
Myšlenková mapa = proces akcí a reakcí informací v duchu duše a následně akcí a reakcí ducha duše a okolního informačního prostředí. Z celkové informační mapy se lze vymanit vůlí duše, pokud je mysl mentální úrovně dostatečně vědomá a dokáže vnímat rytmus, tedy celkovou myšlenkovou mapu (dalo by se říci osud).
Procesy informací (obrázek č. 34)
Procesy, jak duch zachází s informacemi, jsou nakreslené tyrkysově. Popisky znázorňují, jak proces zpracování a vyhodnocení informací (odraz/zrcadlení astrální úrovně), vnímá mentální úroveň, která neřeší podněty a duchovní interakci. Procesy přímých informací skrze ducha z vědomé úrovně jsou znázorněny růžovou částí labyrintu a růžovými popisky jako vnímání, intuice, city atd. Ty neprocházejí složitým procesem zpracování a vyhodnocení, logikou a pochopením. Takové informace mají také svůj podtext, velmi ovlivněn informacemi z dalších úrovní reality. Naopak zpětné vnímání vyšších duchovních úrovní je skrze jemnohmotné smysly, jako například cítění energií, energický hmat, formování energie, jasnozřivost, aj.
Na pozadí procesů informací fungují programy, jako podtext, které mají různé funkce. Myšlenkové programy jsou velmi podobné programům jaké máme na počítači. Běží, aniž bychom je vědomě vnímali, nicméně velmi ovlivňují vnímání zrcadlení i vnímání podnětů mysli. Takovýmto programům jsou velmi podobné „pocity”.
Vůle je vždy na začátku akce a vede od vědomé části k manifestaci do informačního prostředí (viz. kapitola 7.3.).
Harmonizace disharmonií (obrázek č. 34)
Některé části labyrintu mohou být více tmavší (informace spojené například se strachem, obavou, nepříjemným zážitkem atd.) jiné zase velice světlé (synapse znázorňující, to co máme rádi, co milujeme, co děláme s oblibou), (kapitola 6.4.). Samozřejmě ty méně světlé nám dokážou snížit krátkodobě náladu, ty světlé nám zase náladu zvyšují. Duchovně jde o napojení na různé vibrační části informačního pole.
Pokud je mysl vyrovnaná, odráží více světlé částečky z informačního pole (viz kapitoly 6.3., 6.4.) a tím vnímá lépe i jiná patra svého labyrintu (kapitola 6.2.). V takovém případě mysl vnímá informace z vyšších pater, i když se její „vnější” zrcadlení nemění. To je pak následně spojeno s napřimováním cest labyrintu, boření záhybů a zprůchodnění slepých zablokovaných uliček. Pokud jsou disharmonie duchem zharmonizovány, do labyrintu se dostává více a více světla a člověk získává nadhled. Tento proces je samozřejmě těžší v nižších patrech labyrintu. Mysl začíná odrážet světlejší částice celkového informačního pole a frekvence „nálada” se zvedá (kapitola 6.3.).
Vůle a záměr
Hlavní silou mysli je vůle ducha duše. Síla vůle usměrňuje všechny informační proudy, ať už je manifestovaná do reality zrcadlení, nebo zůstává manifestovaná v mysli, tedy duchovním světě. Vůle dokáže měnit procesy informací, strukturu labyrintu a tím mění celkové schéma multidimenzionální i projev informačního uzlu v celkovém informačním rozhraní. Vůle je síla vědomí. Vůle je síla manifestace v celém astrálním prostoru, v Duálním vesmíru. Vůle je vědomím, a vědomí není jiné než Láska. Je pouze jedna vůle v jednotě, jedna vůle v duálním vesmíru chovající se zcela neutrálně a vplouvající do astrálního pole šumění akcí a reakcí informací.
Vůle prvotně utváří záměr. Už samotný záměr je děj probíhající v souladu s intuicí, bez ohledu na to, jestli se projeví v myšlenkové mapě, jestli je vizualizován, manifestován, promyšlen či pochopen. Lze s nadhledem říci, že záměr je myšlenkový proces ducha předtím, než vejde do celkového informačního procesu. Po „smrti” člověka, kdy se duch probouzí ze „snu života ve Světě”, záměr a vůle fungují bez jakéhokoli omezení (manifestace myšlenková a materiální), kromě omezení mentální úrovně. Omezení udává pouze sedm vesmírných zákonů duchovního vesmíru.
Obrázek 37: Nejvíce harmonické částečky šumění
Poznámka: Synchronicita a singularita neprobíhají v nahodilé interakci informací. Vždy jde o projev vůle skrze duchovní reality. Napojení na vůli své vlastní duše a vší lásky, co existuje je jev popsatelný z pohledu myšlenkového, duchovního, vibračního i informačního. Opravdovou akcí, která plyne k napojení na duševní stav a existenci lásky je záměr to učinit. To usnadní vycházení z tohoto záměru jako z prvobodu s uvědoměním jednoty.
Uvědomování
Kdo překoná úkon rozpoznání své mysli, začíná vnímat mysl jako informační uzel v celkovém sdíleném „on-line” informačním prostoru duchovního světa, tedy nikoli jako individuální uzavřenou část sebe. Vnímá, jak mysl funguje a kdo je za různými podněty v mysli, jak funguje připojení, programy a myšlenkové cesty. Nevnímá již prožívanou realitu jako individuální bytost. Začíná vnímat zrcadlení mysli a její fungování.
Důležitý úkon pak je přesná identifikace vědomé části mysli, tedy identifikace sama sebe v on-line prostoru. Jde o rozpoznání zrcadlení vědomí/mysli/mentální úrovně. Mentální úroveň si udržuje kontinuální napojení na své vědomí. Mentální úroveň se nenapojuje na jiné informační proudy a myšlenkové mapy různých úrovní realit. Dokáže v nich fungovat s uvědoměním si své bytosti, tedy nenechá se vést, ale činí reakce v návaznosti na své akce.
Zrcadlení celé bytosti
Jak ovšem funguje zrcadlení? Je duch a naše vyšší já průvodcem? O koho jde? Duch člověka je člověkem a člověk je svým duchem. Nejde o průvodce nebo o bytost, která vede v myšlenkové rovině. Jde o jednu a tu samou bytost. Člověk je svým duchem a svou duší.
Lze si to představit na principu zrcadla. Každý zná, že když se koukne do zrcadla, vidí svůj odraz. Také vnímáme, že jde o nás, nikoli o někoho jiného. Stejný princip lze uplatnit u ducha člověka. Duch, fungující v astrální myšlenkové rovině vesmíru na všech úrovních zrcadlení multidimenzionálně, znající všechny okolnosti a zkušenosti svého procesu ve všech časech, je v projevu světa člověkem. Je to jako by se díval do zrcadla s názvem „Svět lidí”, ovšem jeho odraz by byl k němu otočen zády a neviděl by ho v případě, že člověk svého ducha nevnímá. Stejně jako v zrcadle by dělal člověk vše jako duch, zvedal by ruce i nohy stejně, smál by se stejně. Člověk činí svou neutrální vůlí, stejně jako duch činí svou neutrální vůlí ve stejném „teď“. Ovšem člověk v zrcadle by vnímal pouze své prostředí před zrcadlem a nevnímal by ducha a jeho celkové prostředí. Prostředí odrazu by bylo zúžené na mysl, projevy smyslů aj. Ovšem prostředí ducha je celkové myšlenkové, energetické a astrální bez omezení zrcadel dle sedmi vesmírných principů. A tak lze říci, že jsme zúžením sama sebe (svého ducha) v projevu světa.
Jakmile se člověk ohlédne do zrcadla, začne vnímat ze své strany také odraz ducha, zrcadlo mizí a člověk se „probouzí“.
Když člověk udržuje duševní napojení v přítomném okamžiku, začneme vnímat veškerou duchovní interakci mysli, podněty a napojení, tedy interakci duchovní podstaty. V této fázi můžeme vědomě od duše,záměrem a vůlí: prostě se rozhodnout každé „teď”, odpojit vše, co nevychází z napojení naší duše a co není v souladu s naší láskou.
Již nečerpáme z napojení mysli, ale vědomí.