Základní principy
Kapitola pojednává o základních principech vesmíru, jejichž kombinace udává vše, co se ve vesmíru děje, proces astrální a posléze informační zrcadlení i zrcadlení ve světech. Kapitola vysvětluje, princip harmonizace základních duchovních částeček, které vycházejí z jednoty, tedy základní duchovní částečky jsou jednotou, která nese polaritní částici. Stav absolutně harmonické frekvence se tak může projevit díky opačným polaritám v jednotě, která má proces, průběh, děj. A tak škála frekvencí, které vycházejí z absolutní harmonie, ale stále jsou její součástí, putuje zpět harmonizací k absolutní harmonii, kde není dualita.
Základní principy lásky, která je počátkem harmonie a kreativity, prostupují vším, co je ve vesmíru, jelikož základní částečky jsou tvořeny takovým proudem. Není dán počet, vzdálenost, množství, čas ani děj. Vše funguje v absolutnu. Základní duchovní částečky mohou mít nesmírné množství zrcadlení, forem a procesů.
Každá bytost ve vesmíru ví, co je láska. Každá bytost ve vesmíru ví, co je dobro. Zvyšováním frekvencí se v myšlenkové úrovni zvyšuje nálada, tedy soulad s láskou. Ale láska je všude a prolíná se vším, kreativitou v jednotě i v dualitě i v jakémkoli dalším projevu mimo dualitu.
Láska je nejsilnější věc, každé teď, co existuje. Vibrace, tedy základní duchovní částečky kmitající energií rychleji a rychleji k harmonické neutrální frekvenci bez polarity, vibrují silnější a silnější energií. Světlo se prolíná i tam, kde není „zcela“ jasno a objasňuje tak pravou polaritu „pravdu“ i levou polaritu „lež“ harmonií, „harmonandou“. Harmonanda je stav „je“, nevyvracuje pravdu lží a lež pravdou.
Láska je všestranná, nemá protipól. Láska je v jednotě i v nejednotě. Jakákoli disharmonie má svůj harmonický potenciál.
Jednota
Vše je na určité úrovni reality informace. Stav bez informace označujeme jako stav 0. Takovýto základní stav si můžeme představit jako nejmenší duchovní částečku vesmíru s neutrálním nábojem. Ať už se částice nějak chová (má polaritu a může mít informační zrcadlení) nebo je neutrální, vždy jde o základní duchovní částici vesmíru. Z tohoto pohledu je vše jednotné, vše stejné, odlišné jsou pouze polarity a informační zrcadlení. Mění se další principy (vysvětleno v podkapitole č. 7), které základní neutrální duchovní částice nese. Z informačního pohledu je částice bez informace – stavem.
V jiném stavu než 0 má vše svou polaritu
Matematicky bychom mohli takovýto stav bez informace určit jako absolutně vyrovnaný stav nula a informace v duální soustavě jako:
– 0 +
Mluvíme tedy o duální polaritě. Kdykoli základní duchovní částice není ve stavu 0, ale kdekoli na vertikální ose, můžeme říct, že se nachází v duálním vesmíru a již nese určitou polaritu + nebo – s energetickou stopou a informaci v informačním zrcadlení (viz. Obrázek v podkapitole č. 1.3.). Nabyté základní částice s pozitivní polaritou jsou pravotočivé a základní částice s negativní polaritou jsou levotočivé. Čím víc se polarita informační částice (neutrální částice nabyté polaritou) nachází blíže ke stavu 0, vibrace částice se zvyšují, jelikož se zrychluje rychlost kmitání (zvyšuje se frekvence). Můžeme říct, že neutrální částice stavu 0 mají nejvyšší možnou vibraci, tedy nejvyšší frekvenci neutrální, kde již nejsou částečky, jelikož splynou v jednotnou energetickou úroveň. Každá částice dle své polarity nebo stavu nese energetickou stopu.
Tak jako galaxie mají souběžnou pravotočivou a levotočivou rotaci, která se vyrovnává směrem ke středu, kde je více světla (více vyrovnaná frekvence, neutrální frekvence), tak každá částice nesoucí informaci vyrovnává svou polaritu stejným způsobem až k centru, tedy stavu 0.
Vše má frekvenci
Čím víc se základní duchovní částečka (která může mít informační zrcadlení) nachází blíže ke stavu 0 na vertikální ose, nachází se stejně daleko od vertikální osy její polaritní opak. Čím blíž je pak základní duchovní částice s polaritou k ose vertikální (ke své harmonizaci), tím vyšší má informace frekvenci, tedy vibruje větší rychlostí a nese vyšší energetickou stopu.
Můžeme si představit tento jev jako vyrovnání vah + a -. Čím víc je váha horizontálně kratší (polarity jsou si blíž), tím víc se její poloha zvýší na vertikální ose a čím víc jsou ramena v polaritě delší, tím níže je na vertikální ose. Rovnoměrně se tak snižují a zvyšují frekvence, jak se zvyšuje vibrování základních částic, když se polarita vyrovnává.
Stejně funguje elektromagnetický jev, kdy se vyrovnanou polaritou elektřiny a magnetismu zvyšuje a snižuje frekvence elektromagnetického pole.
Soulad pozitivního a negativního náboje
Pokud mluvíme o souladu pozitivního a negativního náboje, není vhodné si představit dobro a zlo, ale spíše + a -. Pokud se dvě částice s opačným nábojem navzájem zharmonizují, dostanou se na vertikální ose blíž ke stavu 0. Pokud tak informační částice, základní duchovní částice v informačním zrcadlení, fungují v celkovém informačním rytmu (akce a reakce informací, myšlenkový proces), harmonizují se a ovlivňují informační toky dalších informací v polaritě.
Někdy je také tento jev označován jako harmonizace mužské a ženské energie. Shodnou vlastností pozitivního a negativního náboje je pohyb rotací kolem centrální osy druhé duální částice s opačným nábojem, přičemž pozitivní náboj rotuje v pravotočivé rotaci a negativně nabitý náboj v levotočivé rotaci. Opačně nabité náboje spolu harmonizují ke středu (ose 0) rotaci, čím víc jsou v souladu. Proto tento jev, spíš než graf na obrázku č. 1, je graficky vyjádřitelný jako vír nebo vortex, jako proces vizuálně stejný jako galaktický proces, který jde napříč úrovněmi vibrací.
Singularita
Ve vesmíru je základních duchovních částic nesoucích určitou polaritu nepředstavitelně mnoho. Mluvíme o duálním vesmíru, neboli o duchovním vesmíru s informačním rozhraním s polaritami + a -.
Jakmile některá částečka nabude určitou polaritu, vibruje frekvencí dle vzdálenosti částeček od vertikální osy a nese také takovou energetickou stopu a informační odraz (vyjádřitelné v myšlenkovém procesu frekvenčním laděním, náladou). Takováto informace se stává projevem na dané úrovni frekvence a ovlivňuje svou polaritou vše stejně, jako vše ovlivňuje svou polaritou takovou částečku. To vyvolává neustálý vzájemný proud akcí a reakcí informačních částic, který ústí v toky informací, tedy myšlenkový proces na základě duchovních částic. Můžeme tedy říct, že vše probíhá na základě zákona akce a reakce informací, neboli singularity. Vše je neustále v pohybu a každé „teď” je neustálá změna stavu.
Stejně tak, jako se myšlenky skládají z informačních proudů základních duchovní částic, tak hmota se skládá z informačních částic ve strukturách nesoucí určitou informaci a vibraci. Obdobně, jak se hmota projevuje elektrony, protony a neutrony. V základním pojetí je hmota myšlenkou a myšlenka hmotou nesoucí odlišnou strukturu, polaritu a frekvenci základních duchovních částic v informačním zrcadlení.
Vše je Informace, vše je duch
Vše šumí, jak se částice se stejnou vibrací vzájemně ovlivňují. Jelikož se vše navzájem v duálním vesmíru ovlivňuje, vytvářejí se tak vlny akcí a reakcí, které můžeme nazvat také informační vlny, neboli myšlenkové děje, které se cyklí a vracející se do stavu 0. Částice s nižší vibrací (větší polaritou) se nemohou dostat do vyšší dříve, než bude polarita vyrovnána, tedy zvýší svou vibraci. Tak jako akce vyvolá vždy reakci, tak i vlny a informační toky se navzájem ovlivňují ve společném rytmu.
Vše je shodné
Všechny výše zmíněné zákony vycházejí ze stejného principu, ze základních duchovních částic. Vše co je v universu tvořeno funguje tedy na stejném principu, mění se pouze polarity, s nimiž se mění frekvence ve společném rytmu singularity, synchronicity a kauzality v informačním zrcadlení. Vše je v důsledku jednota.